O
Bílé paní
O zdibském zámku se vypráví, že se tu zjevuje bledý přízrak
Bílé paní. Za bouřlivých nocí, kdy vítr hvízdá v komínech, vstupuje do všech
pokojů a velikého sálu v prvním patře a potom temnými chodbami a širokým
schodištěm schází do přízemí, do míst, kde bývala kdysi prádelna Do ohromného
kotle plného zlaté kaše noří za pronikavého sykotu rozžhavený pohrabáč.
Míchá zlatou směsí až do chvíle, kdy zámecké hodiny odbíjejí půlnoc. Poté
se její zjevení rozplývá.
Bývala viděna i v parku, vždy na protilehlém břehu rybníka, nehybně stojící
mezi potemnělými stromy.
Má se zato, že pověst se vztahuje k výstřední ruské hraběnce Jelizavetě
Asbassové, která zámek vlastnila na přelomu 18. a 19. století. Její chování
zavdalo později podnět k pověstem, že se tu po smrti zjevuje její přízrak
jako Bílá paní.
Labyrintem tajemna
aneb Průvodce po magických místech Československa
Paseka, Praha 1991
O
"ráčku"
V
zámeckém podkroví se kdysi ukazovala ze všech stran obedněná místnost, které
se odedávna říkalo "ráček". Tento prostor prý sloužil za časů roboty
jako místní vězení. Podle pamětníků, ještě koncem 19. století tam bylo možno
spatřit na zemi ležící kus ztvrdlého chleba a opodál džbán na vodu, dvě součásti
nezbytných vězeňských rekvizit.